No. 313 Czechoslovak Fighter Squadron

Tohle mě dostalo :

Číňani ukradli Rusům tajné plány na MIG 29. Když podle nich postavili prototyp, vyšla jim parní lokomotiva. Při detailní kontrole plánu si všimnou poznámky pod výkresem: „Jemně dopracovat pilníkem!”

_________________

Ze života ....


"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná
manželka. "Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"
Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá
ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady.
Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary
a ty si klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš
nezodpovědnej až to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla
pravdu když říkala, že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do
prdele!"
"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba
jen někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.
"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na
sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:
"Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel
víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.
" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval
německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.
"Času máme dost,otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys
viděla že nekecám." uzavřel jsem.Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem
opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů,
oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se
ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že
by únava?
Však uvidíme. Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil
favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž
manévr.
Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru,která
se držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil
jet touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici
ani
noha.To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je
To tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky,čumíš
co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě
trestáš?!"
Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský.
To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík,ona
by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla
usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla
otevřít vrata na zahradu.....
Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.
Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem
až na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
"Jo!" vyštěkla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit
prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To
zrovna.. To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě,
s výrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem
dojel až za město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak
šnek třicítkou.Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala
rychlost. I němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou
rychlost
mě problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak
hlemýžď. Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat.
Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.
Blik! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.
To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke
mně a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína se
koukala z okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala
ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází,
nutných
k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se
vše vrátilo téměř do normálu. Den před štědrým dnem jsem spěchal domů
z práce, vystresovanejtím, že ještě nemám pro manželku dárek pod
stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco co jí
mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno
zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo
dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním
papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou,
mě rozesmálo jako nikdy před tím.
Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla
vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro - při průjezdu nádražní
ulicí v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že
spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem!
Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit,zabalit do
vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní
ježíšek a má milá Kateřina se posere ....

_________________

_________________
313_Husita

Manželka stojí večer v ložnici před zrcadlem a naříká,
(manžel leží naproti v posteli) a poslouchá:
"Pleť pomačkaná, prsa vytahaná, zadek jako vymačkanej pomeranč,
křečový žíly, vlasy mi nedržej...jsem odporná".
Celá zoufalá se obrátí na manžela, aby jí řekl alespoň něco pozitivního,

a z lůžka se ozve:
"No, na svůj věk ale velice dobře vidíš..."

_________________

Ředitel velkého úřadu si všiml, že vedoucí jednoho z oddělení
zaměstnal nového člověka. Nechal si jej tedy zavolat do své kanceláře na
krátký pohovor.
" Jak se jmenujete?" ptá se ředitel.
" Roman." odpovídá muž.
Ředitel se zamračí:Tak podívejte se. Nevím, kde jste pracoval dřív,
ale já zásadně nikoho neoslovuji jeho křestním jménem Tak se totiž líhne
přílišná familiárnost, která vede k oslabení autority. To znamená,
že své podřízené oslovuji jen jejich příjmením - Nováku, Černý,
Procházko - to je vše.
A mě ostatní oslovují jenom pane Dvořáku". Tak teď, když jsme si to
ujasnili, řekněte mi ještě vaše příjmení."
Nováček povzdychne a řekne: " Miláček. Roman Miláček."
Ředitel:" Dobře, Romane. Dále bych vám chtěl.....".

_________________

Jak jsem se dostal z deprese

Poté, co jsme s manželkou trpěli delší dobu hlubokou depresí,
rozhodli jsme se včera oba spáchat sebevraždu.
Je to zvláštní, ale jakmile se zabila, začal jsem se cítit mnohem líp.
Tak jsem si řekl, seru na to ...!

Zatnu zuby a nějak to vydržím!

_________________

_________________
Be quick or be dead!

Paní učitelka vítá děti ve škole a ptá se, co dělaly o prázdninách.
Hlásí se Alenka: "Prosím, já jsem si hrála na písku."
"Výborně, Alenko. A když napíšeš na tabuli bez chyby PÍSEK,
dostaneš kousek koláče." Alenka se soustředí, napíše PÍSEK, a za chvilku
si už pochutnává na velkém slaďoučkém kousku koláče.
Pak se hlásí Pepíček: "Prosím, já jsem si hrál na písku s Alenkou!" "No
to je pěkné, Pepíčku. Teď napiš na tabuli HRA, a když to bude
bez chyby, dostaneš také koláč." Pepíček na druhý pokus napíše třesoucí
se rukou HRA a už cestou do lavice se zakusuje do koláče.
"A copak jsi dělal ty, Dežíku?",ptá se paní učitelka.
"Prosím, chtěl jsem si hrát s Alenkou a Pepíčkem,ale oni po mně házeli
kamení!"
"No to se tedy opravdu zachovali nepěkně! Ale když napíšeš bez chyby
BEZPRECEDENTNÍ DONEBEVOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE ROMSKÉ MENŠINY,
dostaneš koláč i ty...."

_________________

3 stupně odvahy

ODVAHA 1. stupeň:

Ráno ve tři přijdeš domů ožralý. Tvoje žena stojí u dveří s koštětem a ty
se jí zeptáš: "Zametáš, nebo ještě někam letíš?"

ODVAHA 2. stupeň:

Ráno ve tři přijdeš domů ožralý. Manželka leží v posteli a nespí. Vezmeš
si židli a sedneš si k ní. Na její otázku: "Co to má znamenat?" odpovíš:
"Chci sedět v první řadě, až ten cirkus začne."

ODVAHA 3. stupeň:

Ráno ve tři přijdeš domů ožralý. Smrdíš dámským parfémem a na košili máš
rtěnku. Plácneš manželku po zadku a řekneš: "Tak a teď jsi na řadě ty!"

_________________

ta trojka je po pi...

_________________

Jeptiška a RUM.
Přijde jeptiška do malého krámu s potravinami a požádá prodavače:
"Prosím flašku rumu." Prodavač flašku přinese, zabalí ji, flašku jí dá a nedá mu to,aby se nezeptal: "Já jsem myslel, že jeptišky nepijou."
"Víte, matka představená má zácpu a rum na ní funguje jako projímadlo."
Prodavač pochopí. Večer zavře krám a jde parkem domů. A v tom na jedný lavičce uvidí totálně ožralou jeptišku s prázdnou flaškou od rumu v ruce.
"Říkala jste, že to je projímadlo pro matku představenou!"
řekne ji vyčítavě .
Taky, že jo! Ta se posere, až mě dneska uvidí!"

_________________