DALŠÍ ÚSPĚCH SOVĚTSKÉHO GENOVÉHO INŽENÝRSTVÍ
Pokud se někdy vydáte do malého zapadlého městečka Srednekolymsk na ruském Dálném východě, nenechte se překvapit hustými kaktusovými lesíky roztroušenými v jeho nejbližším okolí. Ano, správně, nenacházíte se v žádné mexické či arizonské poušti, ale na ruské Sibiři! To jen tady za polárním kruhem má svou "genovou zahrádku" Ústav experimentální genetiky Akademie věd SSSR. Přes třicet špičkových sovětských genetiků pod vedením soudružky doktorky profesorky Jeleny Iskuťjevny Mutaněnkové, dcery zakladatele sovětské genetiky, hrdiny sovětského svazu akademika Iskutije Pankratijeviče Mutaněnka, tu provádí genové pokusy na živých rostlinách v rámci prioritního vládního Programu pro zjišťování možností zemědělského využití oblastí s trvale zmrzlou půdou v SSSR. Výsledky tohoto programu by měly pomoci uskutečnit hlavní cíl šestnácté pětiletky, kterým je učinit ze Sovětského svazu největšího producenta mražené zeleniny na světě!
Na dotaz Pravdy, proč se výzkumníci z Akademie věd rozhodli začít pokusy právě s kaktusem, soudružka doktorka Mutaněnková odpovídá: "Když jsme dostali za úkol pokusit se v permafrostu vypěstovat geneticky upravenou zeleninu, která by snášela tvrdé podmínky panující za polárním kruhem, museli jsme začít s něčím jednodušším. Zjistili jsme však, že rostlin, které by vyhovovaly našim podmínkám a hodily by se pro naše pokusy, není mnoho. Jsou to například různé zakrslé kosodřeviny nebo lišejníky. Zjišťovat, která část jejich mitochondriální DNA je odpovědná za přežití ve velmi nízkých teplotách a tuto jejich vlastnost dále posilovat, je ale metoda příliš komplikovaná a zdlouhavá," zasvěceně vysvětluje doktorka Mutaněnková. "Nehledě k tomu, že bychom navíc museli zásahem do DNA stimulovat růst v chladném prostředí, protože pěstovat zakrslou kukuřici by se příliš nevyplatilo. Pak nás ale napadl kaktus. To je rostlina, která velice dobřesnáší vysoké teploty. Kdyby se nám podařilo lokalizovat tu část DNA odpovědnou za přežití rostliny v extrémním horku a tuto část následně překlopit, převrátit ji vzhůru nohama, máme tu rostlinu, která bez problému přežije ne padesátistupňová vedra, ale padesátistupňové mrazy! Rostlinu, která nekvete na jaře a neplodí v létě, ale naopak v létě odpočívá, kvete na podzim a v nejtužší zimě plodí! A to se nám podařilo," směje se doktorka Mutaněnková a ukazuje přitom ven z okna své laboratoře na vzrostlý kaktus, který se v dálce vypíná nad rozlehlou sibiřskou plání jako památník na Mamajevově mohyle u Stalingradu. Je to první kaktus, kterého se tady v hlubokých zimních mrazech podařilo vypěstovat. Byl pojmenován na počest zakladatele sovětského státu V. I. Lenina, tady mu ale nikdo neřekne jinak než "Iljič".
Po "Iljičově" úspěchu byly v okolí Srednekolymska vypěstovány desítky hektarů dalších kaktusů, na kterých se ještě dolaďovali některé žádoucí vlastnosti. Jak uvedla doktorka Mutaněnková, nyní už je jen krůček k aplikaci "mrazuvzdorných" DNA na požadovanou zeleninu, kterou její tým letos zkušebně vypěstuje a příští rok by mohla být zahájena jejich zemědělská velkovýroba. Již brzo se tak budou moci občané Sovětského svazu i zbytku celého světa přesvědčit o přednostech sovětského mraženého špenátu, květáku, brokolice, kukuřice, fazolí, hrášku a dalších druhů zelenin vypěstovaných v trvale zmrzlé půdě mrazivých plání ruské Sibiře, a to bez potřeby jejich dalšího nakladného zmrazování, posílaných z polí rovnou na Váš stůl!