Tak se mi zadařilo a dostaly se mi do rukou tři vzácné kousky:
Létali pro Fuhrera - Knokke, Blometz
Stíhací esa luftwaffe - M.Spick
Válečný deník - Lipfert
Knokke létal 109, proslul zejména pokusy s bombardováním svazů pumami. Zajímavé, že ještě na podzim 41 sedlal 109E a přešel rovnou na G-2. Ale na G se mu párkrát zahořel samovolně motor...létal už před válkou.
Blometz přišel jako cucák k Abeville boys, během války. V podstatě po jejich největší slávě. Pěkné bylo, jak jim jeden sestřelený pilot RAF ráno po kalbě(museli ho uctít
)málem uletěl s novým FW190, ale bohužel, měl pod kolama špalky...
Oba bojovali na západě.
Lipfert naproti tomu válčil proti rusům. Bylo to jako lítat šturma - v podstatě hlavní náplní byl volný lov a pár doprovodů štuk. Pěkné bylo jak se setkal ve vzduchu s Pokryškinem a jeho jednotkou(asi) - ani si proti stupňovitě výškově rozmístěným kobrám nevystřelil. Říkal tomu školka stíhačů. Taky Jak-3 potkal na konci války, ten jim dal zabrat. Měli velký respekt z lavoček. Zajimavý byl tím, že se nebál psích soubojů v Bf109 a vesele kroutil...ale je tam vidět i jeho vývoj jako pilota.
A ted k hlavnímu. Jak Knokke, tak Lipfert popisují s příchodem verze G problémy s motorem. Nejvíce postižená byla ranná verze G. Marseille, Knokke i Lipfert by mohli vyprávět.. motory zřejmě měly nějakou výrobní vadu, sralo se jim to jak na běžícím páse. U Lipferta bylo zajímavé i to, že až v půlce roku 44 dostal 109 s 30mm kanónem, taky mne fascinovala vysoká poruchovost zbraní, snad při každém druhém letu se vracel se zaseknutými zbraněmi....a to střílel krátkými dávkami. Zvláště Mk108čka střílela jak se jí zachtělo
Spick odvedl taky kvalitní práci, mám od něj spojenecká esa a Experten jsou stejně kvalitní.
Knížky doporučuji, je to pěkné počtení, i když Knokke nebo Blometz nebyli s několika stovkami sestřelů (jako Lipfert)....ale jedno měli společné - několikrát byli sestřeleni, poškozeni, nouzově přistáli ..ale hlavně přežili.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
